Corno alle Scale (IT)
Během návštěvy Itálie jsem už byl unavený z věčného chození po městech, kde mi všechny ulice přišly už stejné. Takže jsem hledal nejbližší kopec kam vylézt a našel jsem jej pod Bologní. Pohoří se jmenuje Corno alle Scale a je součástí Apeninského pohoří. Cílem bylo vyběhnout na stejnojmený vrchol, tj. Corno alle Scale (1945 m.n.v.) a pokusit se nezmoknout. Předpověď počasí byla všelijaká a odpoledne to vypadalo na déšť a bouřky, i když trochu jižněji.
Ráno jsem vstával před
šestou a před půl sedmou jsem již vyjížděl z Ferrary směrem na Bologni
a dále na jih. Auto jsem nechal na parkovišti u rifugia Cavone ležícího
u pěkného jezírka, od kterého vychází značená turistická trasa č.
337. V rifugiu jsem koupil mapu a makal nahoru na horu. U kříže
vztyčeného na sousedním kopci Balzi dell'Ora jsem mohl být zhruba za hodinu.
Bylo ještě brzo ráno, přes kopec se valily chuchvalce mlhy a počasí bylo
ještě fajn. Na základě dobrého pocitu jsem se rozhodl, že půjdu po
hřebeni dále na sever, co nejdál to půjde a maximálně kolem třetí to
otočím zpět. Nakonec to dopadlo trochu jinak, protože počasí se zhoršilo
a musel jsem se vrátit dříve. I tak se mi podařilo dojít až na kopec Cima
Tauffi. Protější kopec, o kterém jsem si myslel, že bych jej mohl ještě
zvládnout byl samotný nejvyšší vrchol pohoří Monte Cimone. Na Cima
Tauffi jsem rychle do sebe naházel bagetu se sýrem a salámem a valil zpět.
Hřmění a bouření, které se před chvílí ozývalo z dálky, se
blížilo, a nakonec mi přišlo, že to bouchlo i párkrát do kopců kolem
mě. Fujjj, brrr!
Cestou zpět jsem pěkně zmokl a teplo mi zrovna také nebylo. Chtěl jsem to
trochu napravit na rifugiu Duca
degli Abruzzi, kde jsem dal čaj a grappu. Moc to však nepomohlo, a tak
jsem to vyřešil seběhem dolů, protože nahoře už nebylo nic k vidění.
Před dvouhodinovou cestou autem zpět do Ferrary jsem dal v rifugiu Cavone
ještě borůvkový koláč, opět s čajem a koupil borůvkovou grappu (moc
nám nechutná). Trochu jsem byl překvapen z počasí, které panovalo dole
pod horami – sluníčko teplo, jako by se nahoře nechumelilo 
). Tipl bych, že nahoře
mohlo být tak kolem 2–3 stupňů, chvílemi padaly i kroupy.
Výlet jsem si náramně užil, protože jsem byl po delší době někde na
horách. Škoda toho počasí, ale i tak to bylo super. Holt se do Apenin
musím vydat ještě jednou, Monte Cimone čeká 
Později jsem zjistil, že moje hledání map bylo naprosto zbytečné,
protože Mapy.cz jsou báječné nejen v Čechách, ale i v Itálii, Belgii,
Holandsku, … Takže jsem naklikal trasu tam .
