Jarní Kiosk je název krosového běhu v lesích nad Šternberkem. Běh vedl
zvlněným terénem od altánu u penzionu Na Kiosku směrem k Zelené budce a
zpět. Muži běželi 7 km (2 okruhy) a ženy 3,5 km. Počasí bylo od rána
pošmourné, pršelo, ale my jsme stejně museli vyrazit, protože Verunka byla
na víkend na chalupě a do Šternberka jsme si pro ni měli přijet. Vyjeli
jsme trochu později, než jsme plánovali, a navíc nám chvíli trvalo, než
jsme našli místo prezentace. V propozicích k závodu byla uvedena
prezentace v městském parku, ale tady probíhal úplně jiný závod
(mládeže). S Ondrou v kočárku jsme se při hledání místa prezentace a
pobíháním od stromu ke stromu pěkně rozehřáli a zapotili. Nakonec jsme
volali dědovi, jestli náhodou neví, kde to je. Ten nám úplně v klidu
sdělil, že přece až nahoře u startu, že je to jasné. Zaregistroval nás
a my jsme popoběhli nahoru. Už ani moc nepršelo. Start byl odložen na 11:15,
asi kvůli dalším zbloudilým závodníkům, jako jsme byli my.
Závodu se i přes nepřízeň počasí zúčastnilo asi 60 mužů a 10 žen.
Vzhledem k délce trati 3,5 km jsem se rozhodla, že si to taky vyzkouším.
Mým jediným závodem byl vždy zatím jen každoroční Běh na Praděd,
který pojímám spíše jako zrychlenou vycházku:-) Navíc jsme měli
zajištěné hlídání dětí, tak proč toho nevyužít. Raďa se šel ještě
před závodem rozběhat, já jsem s babičkou hlídala pochodujícího Ondru
v altánu a děda s Verunkou šli na trať najít místečko pro fandění. Po
11:15 byl závod konečně odstartován. Zařadila jsem se až nakonec, abych
nikomu nezavazela. Snažila jsem se držet krok aspoň s těmi posledními, ale
v kopci nad Zelenou budkou jsem měla krizi a předběhl mě i nejstarší
účastník závodu (ročník 1939). Snažila jsem se ho pak držet aspoň na
dohled:-) Druhá půlka závodu (cesta zpět) už byla docela pohodová,
nečekali nás žádné větší kopce, spíš rovinka, krize pominula, pěkně
jsem se zase dostala do tempa a říkala si, že bych zvládla i to další
kolečko, které běželi už jen muži:-) Doběhla jsem v čase 21:43. Raďovi
se prý také běželo dobře. Ve své kategorii doběhl na 12. místě
(celkově v mužích na 22. místě ), za čas 31:50. Po závodě jsme
nečekali na vyhlášení výsledků, ale jeli jsme rovnou do Olomouce dát si
teplou sprchu a oběd.
Závodu se i přes nepřízeň počasí zúčastnilo asi 60 mužů a 10 žen.
Vzhledem k délce trati 3,5 km jsem se rozhodla, že si to taky vyzkouším.
Mým jediným závodem byl vždy zatím jen každoroční Běh na Praděd,
který pojímám spíše jako zrychlenou vycházku:-) Navíc jsme měli
zajištěné hlídání dětí, tak proč toho nevyužít. Raďa se šel ještě
před závodem rozběhat, já jsem s babičkou hlídala pochodujícího Ondru
v altánu a děda s Verunkou šli na trať najít místečko pro fandění. Po
11:15 byl závod konečně odstartován. Zařadila jsem se až nakonec, abych
nikomu nezavazela. Snažila jsem se držet krok aspoň s těmi posledními, ale
v kopci nad Zelenou budkou jsem měla krizi a předběhl mě i nejstarší
účastník závodu (ročník 1939). Snažila jsem se ho pak držet aspoň na
dohled:-) Druhá půlka závodu (cesta zpět) už byla docela pohodová,
nečekali nás žádné větší kopce, spíš rovinka, krize pominula, pěkně
jsem se zase dostala do tempa a říkala si, že bych zvládla i to další
kolečko, které běželi už jen muži:-) Doběhla jsem v čase 21:43. Raďovi
se prý také běželo dobře. Ve své kategorii doběhl na 12. místě
(celkově v mužích na 22. místě ), za čas 31:50. Po závodě jsme
nečekali na vyhlášení výsledků, ale jeli jsme rovnou do Olomouce dát si
teplou sprchu a oběd. 
