Macánek na Jedové
Vzhledem k počasí, brzkému stmívání a přípomínek od Marti jsem jako
správný horský vůdce zodpovědně zavelel a základní tábor přesunul do
výše položené Vésky. Před odjezdem jsem musel přistoupit na ponižující
podmínku, že vezmeme GPSku, abychom se neztratili . Výmluvy na baterky a na
to, že celou oblast znám jako své boty nepomohly
. Nakonec pomohla moje
zapomětlivost – baterky narychlo strčené do nabíječky jsem vzal, ale
GPSka zůstala v šuplíku
. Z Vésky jsme vyšli kolem tenisového areálu po zablácené
traktoračce tak, abychom se napojili na červenou turistickou značku vedoucí
ze Sv. Kopečka na Pohořany.
Byli jsme překvapeni slabým popraškem sněhu a nekonečným kopcem. Kočárky dostávaly docela zabrat a tatínkové též, hlavně při posledním prudkém stoupání na vrchol Jedové. Zde se ukázala vytrvalost a houževnatost domácích, protože Pipini to vzdali a kočárek ponechali na chvíli svému osudu zahozený v křáku. Na Jedové jsme probudili Macánka, který celou cestu až nahoru prospal (nechápu jak se mu to povedlo – kočárek dělal na cestě psí kusy). Udělali jsme vrcholové foto a spěchali dolů, protože Pipin měl hlad a okna Pohořanské boudy svítily do tmy a lákaly k nějakému občersvení.
Holky se nakonec domluvily, že se na chvíli zbaví příteže (děcek a
tatínků) a vymyslely si velmi náročný sestup po zelené turistické značce
do Vésky pro auta (prý pro naše dobro a že už je tma). Tatínkové se tak
museli obětovat a dát si nějaké to pivo, tlačenky, tyčinky, … No
žádná sranda to nebyla – Ondra byl jak utržený z řetězu a pořád se
někam snažil dostat – hlavně nezůstat v tatínkově náruči, kočárku,
křesle, … Za chvíli holky přišly a daly si také nějaký mls – horké
maliny, nakládaný hermelín apod. Večer byl ve stylu Carcassonne a nově
koupeného rozšíření Kupci a stavitelé .
Radim | 30. 11. 2013 So 23.42 | Cestování, Česká republika | Tisk | 480x