Českým lesem z Halže na Přimdu

Zlaté pravidlo říká, že třetí den by měl být odpočinkový – nevím, zda si Marťa na to vzpomněla při svém plánování, ale nějak vyšlo, že tento den byl pohodový. Ráno jsme odjeli z Halže a přes pusté lesy a bývalé vesničky jsme dojeli k Přimdě, kde jsme měli domluveno ubytování v penzionu Smaragd. S počasím jsme tento den měli docela štěstí, protože pršet začalo až když jsme přijeli na Přimdu. A právě kvůli dešti jsme se vůbec nevydali na tamní hrad a zůstali zachumlaní pod peřinou

Ráno jsme vyjeli z Halže směrem na Branku, kde jsme se chytli cykloturistické trasy č. 2170, které jsme se pak s přestávkami dlouho drželi. Líbilo se mi, že v celém kraji vybudovali na zajímavých místech informační tabule. Zvláště pak na místech bývalých vesnic to bylo fajn, dozvěděli jsme se něco o historii tamního kraje a člověka to přímo nutilo přemýšlet o okolnostech rušení těchto vesnic a krutém osudu tamních lidí. Krajina byla hodně lesnatá, prokládaná velkými pastvinami, na kterých spokojeně bučely kravky. Aut jsme moc nepotkali, lidí také ne a cyklisty už vůbec. U bývalého Zlatého Potoka jsme odbočili na cyklotrasu č. 2171 a po dlouhém stoupání s nepříjemným závěrem jsme se dostali na vrch Havran, kde stojí stará vojenská věž. Marťa zůstala dole, ale já jsem neodolal a vyšplhal po rezavějících schodech až na vrchol a mohl se tak kochat nádherným výhledem na okolí. Přemýšlel jsem, jak dlouho takto věž vydrží, než se stane životu nebezpečná a někdo ji zbourá nebo rekonstruuje. U bývalé Stoupy, kde je příjemné posezení s informacemi o bývalé vesnici a mapou vyrytou do kamenného stolu, jsme poobědvali a seznámili se s jedním kolemjdoucím. Začal nám vyprávět, jak právě tady okolí sloužil zamlada v rotě pohraniční stráže. Ukázal nám plánek pohraničního oplocení a vyprávěl, jaké to za mlada bylo. Mluvil o skoro tříleté vojně, nepřetržitých strážních službách, … – myslím si, že dnes v tak zhýčkané době si toto nikdo neumí představit. Cestou dál jsme opět potkávali staré zchátralé vojenské objekty a chabé pozůstatky bývalých vesniček. Bez nějakých dalších významnějších míst jsme dojeli až na Přimdu.

Chtěli jsme na večer ještě protáhnout nohy a pěšo dojít na zříceninu hradu Přimda, ale začalo vytvale pršet, a tak jsme odpočívali. Večeři jsme zvládli v penzionu, který byl hodně rodinného typu, ale jinak byl fajn .

Odkazy na mapy: