Projížďka na Kružberk

Celý týden jsem na chalupě a konečně si vychutnávám svoji první delší dovolenou po Americe. Naplánoval jsem si pár cyklovýletů a kupu dalších věcí ;-)

. Už dlouho mě lákalo podívat se za Slezskou Hartu na vodní nádrž Kružberk a dále na údolí řeky Moravice. Navíc, když mi taťka potvrdil, že v údolí řeky Moravice to vypadá pěkně, bylo vše vyřešeno. Menší zádrhel byl v tom, že jsem vyrazil až ve tři odpoledne, což bylo docela pozdě na takovou štreku.

Ze začátku jsem jel jak utržený z řetězů, kopce nekopce. Počasí bylo ideální, sluníčko svítilo a po nebi ubíhaly bílé mráčky. Aut moc nejezdilo, silnice byly docela rozbité – obzvláště mezi Lomnicí a Kříšťanovicemi – až jsem si pro sebe říkal, zda po tomto vůbec jezdí auta. Opravdu jsem si vychutnával volnost, pohodu, pěkné výhledy a dlouhé sjezdy. Na chvíli jsem zastavil na vedlejší hrázi u přítoku potoka Lobníka a koukal na hladinu – co chvíli tam vyskakovaly rybky a spatřil jsem i vlnící se užovku. Pokračoval jsem dál a jen těsně jsem minul další užovku obojkovou ležící na silnici. Nedalo mi to, a tak jsem zastavil, nejdřív jsem si ji vyfotil, a pak jsme ji odehnal ze silnice, aby ji něco nepřejelo.

Po pár stech metrech jsem zastavoval znovu, tentokrát kvůli pěkné studánce, kde jsem si doplnil vodu. Na hráz nádrže Kružberk to už byl kousek. Vzhledem k tomu, že už bylo pozdě, řekl jsem si, že to otočím v obci Kružberk a údolí Moravice si nechám na někdy jindy. Sjel jsem tedy pod nádrž, cestou jsem minul pěkně vyjukanou srnku, která odpočívala v maliní a chvíli nevěděla, co má dělat, zda utíkat nebo zůstat. Dole jsem vyrušil pěknou volavku, která se vznesla a majestátně plachtila k hrázi. Po chvíli jízdy jsem minul fakt pěkné horolezecké skály. Celkový ráz krajiny, a poté i vesnička Kružberk, mi přišel velmi klidný a pohodový, prostě žádná uspěchaná a smradlavá Praha;-). Cestou z údolíčka jsem narazil na další zajímavé zvířecí setkání – u silnice se pásl docela pěkný oslík. Přišlo mi, že to kolem těch vodních nádrží vše žije – užovky, ptáci všeho druhu cvrlikající mi po cestě, zmatené srnky, hlemýždi, osli, pasoucí se krávy – moc se mi to líbilo :-) .

Zříceniny

Cestou zpět jsem se rozhodl, že se podívám na zříceniny dvou hradů. Chtěl jsem tím začít moje toulky po jesenických zříceninách, o kterých jsem už dlouhou dobu přemýšlel. První v řadě byla zřícenina hradu Medlice. Našel jsem tam pár zdí zarostlých v kopřivách a z vrcholu kopce pěkný výhled na nádrž Kružberk. Druhou zřícenou byl hrad Šternek. Dostal jsem se k němu po lesních cestách, když jsem odbočil ze zatáčky silnice vedoucí do Bílčice. Na místě zříceniny jsem nic nenašel, vše bylo už dávno zarostlé a srovnané se zemí. Jediné, co mě zaujalo, byla pěkná skála poblíž.

Těmito dvěma zajížďkami jsem se sakramentsky zdržel, a tak jsem se na hráz Slezské Harty vyšplhal až před půl osmou a domů jsem měl ještě kolem čtyřiceti kilometrů. Nakonec jsem na chalupu přijel až o půl desáté, úplně zničený ale nanejvýš spokojený. Málem na ex jsem vypil jedno pivko, šel se osprchovat a po docela vydatné večeři v deset hodin :-( jsem šel spát.