15. den – pátek 14. července „Odjezd domů“

Za tmy vstáváme, moc se nám nechce, ale už jsme se rozhodli. Ještě ospalí sedáme za ustupující noci na pobřeží, nastává šero a pomalu se rozednívá. Slunce však vylézá jako na potvoru až přibližně po hodině (Marťa mi tam málem znovu usnula), je takové malé a na foťáku pak málem není ani vidět. Chvíli ještě pozorujeme jak vylézá z moře a vplouvá do ranních červánku, a pak jdeme ještě na chvíli do vychladlého spacáku. Po druhém budíčku začínáme balit a chystat se na odjezd, mezitím jsme zvládli snídani, ze které jsem zase nebyl moc nadšený (rýže byla trochu tvrdá), ale Marťa byla spokojená. Před odjezdem v deset hodin máme ještě plno času, a tak se jdeme ještě naposledy vykoupat do moře. Následuje už jen sprcha ve sladké vodě a po ní nástup do autobusu a odjezd. Za necelé dvě hodiny jsme byli v Bastii, kde jsme měli hodinu času než jsme nastoupili na trajekt. Nic jsme už nekoupili, jen jsme si v krátkosti prošli kus centra. Snědli jsme skoro ¾ velkého lančmítu s chlebem, zbytek jsme museli vyhodit, protože se to nedalo sníst (koupit tak velkou plechovku rozmletého masa byl nápad Marti . Loď, kterou jsme jeli do Itálie, byla menší než ta první, a tak tam bylo docela plno. Vzhledem k tomu, že jsme se tam dostali jako první (auta s lidmi teprve najížděla), tak jsme si vybrali docela dobrá místa a plno s nás si vzalo pohodlná plachtová lehátka (Marťa též). Během cesty jsme spali, nudili se, papali Prince, procházeli se po lodi, místo nějaké vzrušující plavby to už byly jen další 4 hodiny odkrojené z naší štreky domů. Po vylodění v Livornu a nastoupení do autobusu nás čekala mnohahodinová cesta domů, protkaná několika zastávkami na rozhýbání se (vždy s 4 hodinovým odstupem). Nejhorší snad byla noc, protože řidič už byl unaven a nejel úplně v pohodě, vůbec jsem nespal. Takhle docela nebezpečně jsme jeli skoro až do 4 hodin do rána, kdy se udělala hodinová pauza, jinak by nám řidič usnul za volantem. Já konečně v této přestávce taky začal klimbat. Po vyjetí jsme jeli asi hoďku a něco, když jsme dojeli na benzínku, kde nás čekal náhradní řidič. Tady nastalo další pochybení cestovky. Náhradní řidič měl toho našeho původního vystřídat hned za Italskými hranicemi, ale jelikož cestovka odvážela zájezd do Dolomit, a tato benzínka byla poslední na sjezdu z dálnice, tak ho nechali až o 100 km ve vnitrozemí. Důsledkem byla únava našeho řidiče, a pak i čachrování s dobou odpočinku, což plno lidem nebylo příjemné, protože se musely udělat hned dvě třičtvrtěhodinové zastávky za sebou. Špatné a dobré bylo i to, že nový řidič jel přesně podle předpisů, a tak dodržoval předepsanou osmdesátku – hodně tak lidí remcalo, že jede pomalu. Během cesty jsme se podepsali pod stížnost na CK Alpina s žádostí o nápravu. Cesta domů se tak neskutečně protáhla a nebyla vůbec příjemná, slíbený příjezd před polednem jsme snad překročili o 4 – 5 hodin. Pro ty, kteří neměli domluvený odjezd, to byla docela pohroma, protože kolem páté hodiny už moc vlaků nejelo (např. Honza s Helčou jeli do Českých Budějovic). Pro nás přijel naštěstí taťka – jeli jsme s ním do Olomouce, kde nás vysadil a frčel na chalupu.

P.S.:

Dovolená na Korsice se mi nakonec moc líbila, Korsika byla fakt pěkná, docela jsme se opálili, trochu zasportovali, trochu vyčvachtali v moři a jezírcích – prostě pro mě ideální dovolená. Trochu nás potrápila CK Alpina, ale na špatné věci se zapomíná a dobré se pamatují, tak to beru. Před nedávnem jsme dostali od cestovky vyrozumění ohledně naší stížnosti – vrátí nám každému asi 1500 Kč. Poslali jsme do cestovky údaje o účtu, na který mají peníze poslat, ale už to jsou minimálně 2 týdny a pořád nic, tak jsem zvědav. Na příště jsme se s Marťou domlouvali na Norsku.

Včera tj. 8. 9. nám poslali z Alpiny těch 3020 Kč dohromady.